Jak to vypadá, když si hrají dospělí

Babí léto nám letos přineslo opravdu úžasnou akci, kdy jsme si nejen pořádně zacvičili, ale zároveň jsme se mohli vrátit zpátky do dětských let a pořádně se vyřádit venku, na čerstvém vzduchu. Petra z Centra Radosti Ganéša se hned ráno vrhla na sekání trávy u nich doma, na zahradě, protože tentokrát jsme nebyli v tělocvičně, ale přímo pod krásně modrou oblohou.

Celý týden to vypadalo, že se z akce LOUČENÍ S BABÍM LÉTEM ve Veřovicích stanou neoficiální zápasy v bahně. Sluníčko se ale nakonec rozhodlo, že ještě naposledy rozpřáhne svoji náruč a pořádně nás zahřeje. Tohle předsevzetí si za své vzala i Jana a nám bylo hned jasné, že jestli to nepůjde hřejivými paprsky, o pořádné horko se nám určitě postará ona.

Lidičky se začali sjíždět, jedno auto za druhým. Páni. Tak takovou účast nikdo z nás nečekal.

A tolik nových tváří. V zastoupení nebyly jen místní Veřovice, ale i Kopřivnice, Frenštát
a dokonce dorazil i Nový Jičín. Děti se hned vrhli na trampolínu, těm nikdo nemusel říkat, co dělat. Je to trochu zvláštní, že čím více stárneme, tím určité chování vymizí a naopak získáváme postoje a názory druhých, přebíráme si je za své (a pak už jen opakujeme, že je to trapné, že se to nedělá). A přitom stačí tak málo. Mám moc ráda děti, dokážou projevovat radost bez toho, že by se ohlíželi na následky.O tom ale až později.

Někteří z nás se cítili trochu nesví, přeci jenom jsme narušovali soukromí rodiny Jbaili, huntovali jim zahradu a okupovali v zástupech záchod. Ale vítali nás doslova otevřené dveře a otevřená srdce pána a paní domu. Zase se projevila bezprostřednost dětí, ti nic neřešili, rukama matlali prosklenou terasu a bylo jim úplně jedno, že to někdo bude muset uklidit.

Před domem zaduněla hudba zlatých osmdesátých let. Staré, dobré hity. Rozmístili jsme se po celé zahradě a šlo se na to. Jana střídala rytmus, chvíli step by step, pak zase něco trochu rychlejšího a zakončení na karimatkách. Cítila jsem nohy, svaly na zadku, prostě všechno. To ale zdaleka nebyl konec!

Kačka si pro nás totiž připravila soutěže. Některé děti vykřikovali: „To známe, to je dobré!“ Dospěláci se už tak nadšeně netvářili. Honit se za banánem? Křičet HUTYTUTY než vám dojde dech? Ale nadšení a smích nás pomalu strhával a všichni jsme běhali, křičeli a povzbuzovali ostatní. Takhle nějak to vypadá, když si hrají dospělí. Ukázalo se, kdo je spíše taktik a kdo se nebojí a jde hned do akce i za cenu špinavých kolen. Parádně jsme si to užili. Všichni. Nakonec jsme si dali skvělou večeři, koktejl s banánem a vylepšený o špetku skořice, vzájemně jsme si sdělovali dojmy a postřehy. Byli jsme příjemně unavení a spokojení.

Můj muž na mě koukal docela vyjeveně, když nás vezl domů, auto plné vysmátých ženských, které na sebe neustále pokřikují: „Hutytuty, hutytuty!“ ale zároveň jsem viděla, že je i mile překvapený, jak se měním. Viděl, že jsem si to maximálně užila a dobrá náladička si na chvíli přesedla i na něj. Usmíval se. Ten den to byl další skvělý okamžik a pro mě malý dárek.

Tahle akce fakt neměla chybu. Dokonce se ke cvičení přidali i ženy starších ročníků (důkazem je video Zuzčiny a Adélčiny babičky na Facebooku). Prostě když se chce a udělá se to správné rozhodnutí, nic není nepřekonatelné. Je to smutné, když ta největší překážka jsme si nakonec sami sobě. Dokážeme bez mrknutí oka najít tisíc důvodů proč ne, ale jeden jediný, proč ano, ten jednoduše „zazdíme.“ Třeba tím, že máme zbytečné obavy a strachy. Jsou to slova, která se dají opakovat pořád dokola a pořád budou mít hluboký význam.

Proto vám na závěr posílám pár takových motivačních myšlenek, možná vám usnadní rozhodování jít do toho s námi a udělat něco pro sebe i pro druhé.

,,Největším objevem v mém životě je zjištění, že lidé mohou změnit své vnější životy změnou vnitřního myšlení.“
William James

,,Před námi jsou lepší věci než ty, které zůstaly za námi.“
C.S.Lewis

,,Nic velkého nebylo vytvořeno bez nadšení.“
Ralph Waldo Emerson

,,Ten nejpomalejší, který neztratí cíl z očí, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle.“
Gotthold Ephraim Lessing

A na závěr ještě jeden pro ty, co se stále vymlouvají, že prostě nemají čas J

„Není pravda, že máme málo času. Všichni máme stejně času. Jen ho někteří hodně promarní.“
Seneca