Štěpánský výstup na Javorník, tentokrát v neděli – Frenštát p.R.

Každým rokem pořádá Centrum Radosti ve Frenštátě na Štěpána společný výstup na Velký Javorník a letos tomu nebylo jinak. Druhý vánoční svátek byl sice v sobotu, ale akci jsme se rozhodli zorganizovat v neděli. A proč?

Hlavním důvodem, proč se zúčastnit společných akcí Centra Radosti v neděli, je, že zapomenete na to, že jdete v pondělí do práce, a pozitivně se naladíte na následující pracovní týden.

více foto zde  

Přečtěte si,  jak si tento den užil  člen klubu Jirka P.

Túdýdúdýdůůů túdýdúdýdůůů túdýdúdýdůůů túdýdúdýdůůů….pomalu otvírám oči a mumlám si: „Copak se ten budík zbláznil? Vždyť je 27. prosince, volníčko.“ Vypínám ho a zkouším se vrátit zpět do snu o zasněžených vrcholcích Beskyd a tančících, spoře oděných žínkách mezi vločkami sněhu. Už pomalu opět usínám a pak mi probleskne hlavou Javorník! Javorník s Centrem Radosti! Po spánku už není ani památky, hbitě vyskakuju z postele a jdu se chystat. Sny o Beskydech jsou sice krásné, ale naživo to bude určitě lepší a navíc se skvělou partou pozitivních bytostí.

Lehce po osmé hodině dorážím i s Bongem (můj pejsek) do Centra a zde mě již výše zmíněné bytosti vítají, objímají a dostávám zdravý nápoj, výživnou snídani a termák nakopávač. Mezitím přicházejí další bytosti, dokonce i parta z Frýdku, která se prý dočetla o této akci v novinách. Adélka vysvětluje asi natřikrát pravidla soutěží, které budeme cestou kutit. Jedná se o co největší počet obejmutí, dále pak o co nejvíce sdělení svého příběhu a fíííííít výzva, která má brzdit příliš aktivní jedince. Lehce po deváté vyrážíme směr Javor a už před Centrem se ozývá první výkřik fííííít klub a provádíme první cvik.

Takto pokračujeme až nahoru, kdy je tato soutěž završena dvaadvaceti prkennými cviky přímo v terénu. Ale zpět k samotné cestě. Pozitivní energie by se dala krájet, všude slyším smích, cestou se různé bytosti navzájem objímají, ať už lidi s lidma, lidi se psékama, dokonce jsem zahlédl i psa s kočkou v přátelském objetí, ale to bylo možná tím termákem.

Blížíme se pod nejprudší stoupák a zde Jirka exceluje a objímá snad úplně všechny, kteří míří ať už nahoru, či dolů. Chudák Adélka se ozývá zpoza stromu, kde ji zahnalo volání přírody, že chce taky a že to není fér. Jirka je tedy jasný vítěz této objímací soutěže. Po příchodu nahoru utváříme kruh a učíme se hru HÚ!, která je dobrá na koncentraci, a to, že blokujeme provoz přímo na cestě, je nám HÚplně jedno. Následuje společné foto těch, kteří ještě nezmizeli, a odchod dolů směr Centrum opět v pohodovém duchu.

Závěrem tedy jen DÍKY VŠEM a PŘIJDU ZAS.