Věříme, že pro Vás budeme inspirací 
i partnery
na Vaší cestě za zdravějším 
životním stylem.

7 kroků k meditaci

Cesta do nitra je cestou k naprosté samotě; tam si nemůžete vzít nikoho s sebou. Střed svého bytí nemůžete s nikým sdílet, ani s tím, koho upřímně milujete. Jakmile vstoupíte dovnitř, zpřetrhají se všechna spojení s vnějším světem; zbortí se všechny mosty. Ve skutečnosti zmizí celý svět.

Krátký příběh

Bohové se radili, kam ukrýt před lidmi tajemství božství. Bůh Brahma navrhl, aby bylo ukryto na vrcholcích Himaláí, bůh Višnu zase do nejhlubšího moře a bůh Šiva dokonce až na Měsíc. Na to moudrá bohyně Kálí připomněla, že lidé časem vyvinou důmyslné stroje a tam všude proniknou . Když jsi tak chytrá, zlobili se bohové, tak nám tedy sama poraď, kde by byla bezpečná skrýš! Tu Kálí odpověděla: uložte své tajemství božství do nitra člověka, tam je lidé jistě hledat nebudou.“

Já osobně vnímám meditaci jako právě zprostředkování k nalezení tohoto TAJEMSTVÍ BOŽSTVÍ v nás ukrytého. Stav, kdy se stáváme ničím a přitom úplně vším. V tomto stavu je možné nalézt opravdové JÁ JSEM. Zde můžeme pochopit celistvost, to že jsme zcela propojeni se všemi a se vším. Zpočátku používáme různé metody meditací a postupně je možné dojít, až k bodu, kdy jsme v meditaci neustále. Meditovat se dá i při mytí nádobí, nebo soustužení na soustruhu. Je to stav , kdy jsme v absolutní přítomnosti.

Jinak tady je pár dalšich pohledů na to co  je meditace.

MEDITACE je stav bez myšlení. Meditace je stav čistého vědomí bez obsahu. Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly, stejně jako zrcadlo, pokryté prachem. Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání – je to neustálý pohyb! Každý boží den. I když spíte, vaše mysl pracuje, sní. Stále myslí; stale se zabývá hněvem a úzkostí. Připravuje se na příští den; stále probíhá podvědomé plánování. Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo  ticho – toto ticho je meditace. A jen v tomto tichu lze poznat pravdu, nikde jinde. Meditace je stav bez myšlení. Meditaci nelze dosáhnout myšlením, protože myšlení se neustále točí dokola. Meditaci můžete dosáhnout jedině tak, že myšlení odložíte stranou, zůstanete chladní, nezúčastnění, neidentifikujete se s myšlením; sledujete, jak myšlenky přicházejí a odcházejí, ale neidentifikujete se s nimi, nemyslíte si, že vy jste ty myšlenky. Meditace je vědomí, že já nejsem mysl.

CIMG6950

Když toto vědomí pomalu prohlubujete, jdete hlouběji a hlouběji, objeví se prchavé okamžiky-okamžiky ticha, okamžiky čistého prostoru, okamžiky průzračnosti, okamžiky, kdy se ve vás nic nepohybuje, všechno je v klidu. A v těchto klidných okamžicích pochopíte, kdo jste, a pochopíte tajemství tohoto bytí. A přijde požehnaný den, kdy se meditace stane vaším přirozeným stavem. Myšlení je něco nepřirozeného; nikdy se nestane vaším přirozeným stavem. Ale meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. Je to ztracený ráj, který ale může být znovu nalezen. Podívejte se do dětských očí, podívejte se a uvidíte úžasné ticho, nevinnost. Každé dítě přichází na svět ve stavu meditace, ale musí se naučit žít ve společnosti – musí se naučit jak myslet, jak počítat, jak uvažovat, jak dokazovat; musí se naučit slovům, řeči, představám. A pomalu ztrácí kontakt se svou vlastní nevinností. Společnost jej znečistí, zaneřádí. Stane se fungujícím mechanismem; přestane být člověkem. Vše co potřebujeme Je znovu získat tento prostor. Věděli jste to i předtím, takže když poprvé zažijete meditaci, budete překvapeni, protože prožijete úžasný pocit, že jste to už poznali předtím. A ten pocit je správný: opravdu jste to už poznali. Zapomněli jste.

Diamant se ztratil v hromadě smetí. Ale jestli tu hromadu dokážete odházet, najdete diamant znovu – je váš. Nikdy jej nelze opravdu ztratit; lze jej jen zapomenout. Zrodili jsme se v meditaci, a pak jsme se učili myslet. Ale naše skutečná podstata je ukryta kdesi hluboko jako spodní voda. Stačí jednoho dne trochu kopat, a znovu najdete stále tekoucí pramen čerstvé vody. Najít jej je největší radostí v životě

Slovo meditace pochází z latinského Meditatio – neboli přemýšlení. Východní kultury toto mají jako proniknutí, zahloubání do nějaké úvahy, problému nebo věci. Ono zahloubání je ale nemyšlenkové, reflexivní. Je to více konfrontace než přemýšlení. A to na základě techniky vypnutí konvenčních metod mozku. Je to stav hlubokého proniknutí paprskem jiného vědomí do šíře nějaké věci, problému či sebe sama. Ono zastavení myšlení je zde demonstrováno plným rozvinutím myšlení bez myšlenek. Zdánlivě se to na první pohled vylučuje, ale opak je pravdou. Proto také Indové v osmistupňovém Aštanga mají jako jeden ze stupňů odvrácení mysli od klamu tohoto světa, od Máji. Tento klam je klamem našich smyslů a jejich nedokonalosti. Není problém ošálit zrak ani ostatní smysly. Denně jsme toho sami svědky a ani nám už to nepřipadá divné. V meditaci se snažíme odpoutat od vjemů vnitřního i vnějšího světa a proniknout paprskem vědomí jako laserem do mezer mezi jednotlivými myšlenkami, do oblasti nicoty, která v sobě obsahuje okamžik věčnosti, pravdu i nepravdu, jednotu všeho se vším neboli podstatu jevu, události, věci, ale i myšlenky samé. To časem přivádí meditujícího do stavu myšlení beze slov a to i vnitřních. Když přemýšlíme, čteme nebo píšeme, převádíme obrazy a znaky písma do zvukové podoby slov v jazyce nám blízkém. Proto se také říká, že cizí jazyk ovládáme ve chvíli, kdy v něm myslíme, chcete-li zjednodušeně meditujeme. Psychologie sice rozeznává rozdíl mezi myšlenkou a vnitřním monologem, ale v normálním životě to jde velmi obtížně oddělit, protože se k tomu ještě váže slovo zvukem demonstrované, lépe řečeno myšlenka vyjádřena slovem znělým ve fyzickém světě.

Meditace je způsob práce s myslí, její procvičování a kultivace, které se provádí s cílem dosažení změn ve vnímání a prožívání vlastního života. Není to ani mudrování o ničem, ani něco exotického, mystického nebo složitého, určeného jen pár vyvoleným. Je to jednoduchý nástroj pro každého.

Každý z nás někdy v životě meditoval. Při rozjímavém pohledu o krajiny, na západ nebo východ Slunce, při užaslém pozorování třpytu slunečního odrazu v kapce vody, pohledu do hloubky očí svého milovaného, při procházce kolem potůčku nebo po hřebenu hor, při poklidném pozorování syna či dcery, jak si v bezpečí hraje s kamarády na písku, při prostém posezení na lavičce… V těchto křehkých chvílích, kdy se naše vědomí zaostří a dovolí nám naplno pocítit sílu a hloubku současného okamžiku tam, kde právě jsme, v takových vzácných chvílích meditujeme.

Takové chvíle někdy trvají jen zlomek vteřiny, jindy nám dovolují spočívat  v průzračnosti současného okamžiku dlouhé minuty. Dávají nám pocítit, jaké to je setkat se sám se sebou. Většinou však za chvíli odplynou a my se se svou myslí vracíme zpět do ruchu každodenního života, víření myšlenek, práce, školy, konkurence, politiky a zábavy, do světa povinností, očekávání, strachů, zodpovědností a stresu. A prchavý okamžik, kdy se svět zastavil a my jsme na zlomek vteřiny setkali s věčností, je pryč.

Praktikování meditace je trénink, s pomocí kterého se ve svém každodenním životě učíme vytvářet pro takové chvíle prostor. Prostor pro setkávání sama se sebou. 

Meditace je tajemný výlet do neznáma, největší dobrodružství, jaké je možné podniknout. Meditace znamená jen být – není v ní činnost, myšlení, nejsou v ní emoce, ani koncentrace. Jenom jste, a to samo je naprosté potěšení. Z čeho toto potěšení vychází, když neděláte vůbec nic? Vychází z ničeho, odnikud a přitom vychází ze všeho.
Když neděláte naprosto nic – ani tělesně, ani duševně – prostě vůbec nic – když ustanou veškeré činnosti a vy jenom jste, pak je to stav, kterému se říká meditace. Nemůžete ho dělat, nemůžete ho pozorovat – musíte ho pouze pochopit. Kdykoliv si můžete najít chvíli na to, abyste jen byli, využijte ji a nic nedělejte. I myšlení je konání, koncentrace je také konání, kontemplace je také konání. Jestliže alespoň na malý okamžik neděláte vůbec nic a jste jen tak ve středu svého bytí, v naprostém uvolnění – pak je to meditace.
A jakmile pochopíte, jak na to, můžete v tomto stavu zůstat tak dlouho, jak budete chtít; a nakonec můžete být v tomto stavu po celých dvacet čtyři hodin denně. Pokud najdete cestu ke stavu, v němž zůstává vaše bytí bez narušení, můžete pomalu začít s činností a dávat přitom pozor, aby nic vaše bytí nerušilo. To je druhá část meditace – první vyžaduje, abyste se naučili být, a pak můžete přistoupit k drobnějším pracím – zamést podlahu, osprchovat se, ale neustále se soustředit na střed svého bytí. A tehdy můžete začít dělat i složitější věci.
A jak to vlastně funguje v jednotlivých bodech?

 

  1. BDĚLOST
    Meditace znamená uvědomování si. Všechno, co děláte vnímavě, je meditace. Není to otázka činnosti, je to otázka postoje. Co pozorujete, na tom nezáleží. Chůze je meditace, pokud kráčíte vnímavě. Sezení je meditace, pokud sedíte vnímavě. Naslouchání ptákům je meditace, pokud jim nasloucháte vnímavě. Pouhé naslouchání vnitřnímu zvuku mysli je meditace, pokud jste neustále pozorní a vnímaví.
  2. TĚLO
    Prvním krokem k uvědomování si je pozorné vnímání vlastního těla. Pomalu, pomaloučku si uvědomujte každý svůj pohyb, každé gesto. A jakmile začnete být vnímaví, začnou se dít zázraky – v tu chvíli se vytratí spousta věcí, které jste dřív dělávali; vaše tělo bude v jednom krásném souladu. Hluboký klid začne vládnout i ve vašem těle a všude v něm bude zaznívat jemná hudba.
  3. MYŠLENKY
    Stejným způsobem se musíte zaměřit i na své myšlenky. Jsou mnohem jemnější než vaše tělo a samozřejmě také mnohem nebezpečnější. A jakmile budete schopni uvědomovat si své myšlenky, překvapí vás, co se začne dít uvnitř. Pokud si zapíšete, co se děje v každém jednotlivém okamžiku, velice vás to překvapí. Nebudete ani schopni uvěřit, že se to děje uvnitř vaší bytosti. A po deseti minutách si to přečtete – a spatříte tu bláznivou mysl skrytou uvnitř! Člověk není vnímavý, a proto celé to šílenství probíhá dál jako podzemní proud. Ovlivňuje všechno, co neděláte; ovlivňuje naprosto všechno. A celkový součet toho všeho je váš život. Tohle šílenství se tedy musí změnit. A zázrak uvědomování spočívá v tom, že nemusíte dělat nic jiného než být skutečně vnímaví.
  4. EMOCE
    Je-li vaše tělo a mysl v klidu, uvidíte, že dochází ke vzájemnému souladu; klid je most mezi tělem a myslí. Už se nerozbíhají do různých směrů, už nejedou na různých koních. Poprvé jsou v souladu a tento soulad neobyčejně napomáhá k provedení třetího kroku – a tím je vnímání vlastních pocitů, emocí, nálad. To už je ta nejjemnější rovina a je také nejsložitější, ale pokud si dokážete uvědomovat myšlenky, pak stačí jen jediný krok. Vyžaduje to o trochu více vnímavosti a pak začnete reflektovat své pocity, emoce, nálady
  5. SJEDNOCENÍ
    Jakmile si tyto tři jevy uvědomíte, náhle se všechny spojí do jednotného celku. A když jsou jedním celkem – jsou v dokonalé jednotě, v souznění, a vy pocítíte hudbu všech tří; stanou se orchestrem – tehdy se přihodí to, co vy sami udělat nemůžete. Stane se to prostě samo. Je to dar jednotného celku, je to odměna za ony tři kroky, které jste učinili. A to je to čtvrté. To čtvrté je konečné uvědomění si toho, co člověka probudí. Náhle si uvědomí uvědomování si – a to je to čtvrté. Tak se rodí Buddha, probuzený. A jen tak může člověk poznat, co je blaženost. Tělo zná potěšení, mysl zná štěstí, srdce zná radost, to čtvrté zná blaženost.
  6. VELKÉ TICHO
    Ticho bývá většinou považováno za něco negativního, za něco prázdného, za absenci zvuků a hluku. Toto nepochopení v dnešním světě převažuje, protože jen velmi málo lidí dokáže ticho skutečně vnímat. Jediné, co lidé vnímají ve spojení s tichem, je nepřítomnost zvuků. Ale ticho je něčím naprosto jiným. Je zcela pozitivní. Je existencí, není prázdné. Je to splývání s hudbou, jakou jste dosud nikdy neslyšeli, je to splynutí s vůní, kterou jste zatím ještě nepoznali, se světlem, které můžete spatřit jen vnitřním zrakem. Život přichází a odchází, ale věčné ticho vašeho bytí zůstává stále stejné – stejná hudba bez zvuků, stejná vůně božskosti, stejné překročení všeho, co je smrtelné, všeho, co je pomíjivé. Není to vaše ticho. Jste to vy. Není to něco, co vlastníte; to ono vás to vlastní, a to je na tom to nejkrásnější. Dokonce ani vy tam nejste, protože i vaše přítomnost by to narušovala. Tohle ticho je tak naprosté právě proto, že tam není nikdo, ani vy ne. A tohle ticho vám přináší pravdu a lásku a tisíce dalších požehnání.
  7. ROZVOJ CITLIVOSTI
    Meditace vám přinese citlivost, silný pocit, že náležíte ke světu. Je to náš svět – hvězdy jsou naše a my tu nejsme cizinci. Meditace z vás udělá tak citlivé bytosti, že pro vás bude mít i to nejmenší stéblo trávy neobyčejně velký význam. Vaše citlivost vám ukáže, že to malé stéblo trávy je pro existenci stejně důležité jako ta největší hvězda; bez malého stébla trávy by byla existence o něco ochuzena. To malé stéblo trávy je jedinečné, je nenahraditelné, má svou vlastní individualitu. A tato citlivost vám vytvoří nová přátelství – se stromy, s ptáky, se zvířaty, s horami, s řekami, s oceány, s hvězdami. Život bude stále bohatší a dalším a dalším rozvojem lásky a přátelství.

Láska vůně meditace
Jestliže meditujete, dostanete se dříve či později k lásce. Jestliže meditujete skutečně do hloubky, pocítíte v sobě dříve či později ohromný příliv lásky, takový, jaký jste nikdy předtím nepoznali. Je to nová podoba vašeho bytí, jsou to nově otevřené dveře. Stanete se plamenem a budete chtít tento cit sdílet s ostatními. Pokud hluboce milujete, začnete si postupně uvědomovat, že vaše láska je čím dál hlubší meditací. A vstoupí do vás jemná příchuť ticha. Myšlenky zmizí, objeví se klidné tiché pauzy… ticho! V té chvíli se dotýkáte hlubin svého nitra. Láska vede k meditaci, je-li správně vyladěna. Meditace vás vede k lásce, je-li správně vyladěna.
Podstatná je láska, jež se zrodila z meditace, nikoli z mysli. To je láska, o které tu neustále mluvím. Miliony párů na celé planetě žijí jakoby s láskou. Žijí v tomto světě vůbec „jakoby“. Jak by v tomto případě mohli cítit radost, jak by mohli být šťastní? Je z nich vysáta veškerá energie. Snaží se něco získat z falešné lásky, ale ta jim nemůže vůbec nic dát. Proto se cítí frustrováni, proto se dál nudí, proto se hádají, proto dochází mezi milenci k potyčkám a svárům. Oba se snaží udělat něco, co je nedosažitelné – snaží se udělat ze své lásky cosi věčného, ale to prostě nejde. Tato představa povstala v mysli a mysl vám nemůže poskytnout ani to nejmenší zrnko věčnosti.

Nejprve se ponořte do meditace, protože láska vychází z meditace – je to vůně meditace. Meditace ke květině, je to lotos s tisícem voňavých okvětních lístků. Umožněte mu, aby se plně rozvinul. Jen tak se můžete posunout do dimenze, v níž není mysl, ani čas, a pak najednou poznáte, že tam ona vůně opravdu je. Pak už není nic zaměřeno na danou osobu, ale to je vše, co je uvnitř vás i kolem vás. Není to vztah, nemá to nic společného s ostatními lidmi. Vy jste milující, vy jste sama láska; a pak je to věčné. Je to vaše vůně. Je to vůně, která obklopovala Buddhu i Ježíše. Je to naprosto jiný druh lásky, je ve své podstatě zcela jiný.

Soucit
Buddha o soucítění řekl, že je to „láska plus meditace“. Když vaše láska není jen pouhou touhou po někom druhém, když vaše láska není jen pouhou potřebou, když je vaše láska sdílením, když vaše láska není žebráním, ale je císařem, když vaše láska nečeká, že něco dostane, ale chce jen dávat – dávat z prosté radosti z dávání – pak k ní přidejte meditaci a uvolní se nádherná vůně, uvolní se skrytá krása. A pak je to soucítění; soucítění je na vrcholu celé lásky. Sex je animální, láska je humánní, soucítění je božské. Sex je tělesný, láska je duševní, soucítění je duchovní.

Samota – vaše pravá podstata
Samota je květ, je to lotos vykvétající z vašeho srdce. Samota je pozitivní, samota je zdraví. Je to radost ze samotného bytí. Je to radost z vlastního prostoru. Meditace je blaženost z toho, že je člověk sám se sebou... člověk je skutečně živý, když je schopen být sám, když není na nikom a na ničem závislý, když není závislý na žádné situaci, na žádných podmínkách. A potom může být sám v sobě ráno, večer, v noci, v mládí i ve stáří, ve zdraví i v nemoci. V životě i ve smrti, může být sám v sobě, protože to není něco, co by mohlo přijít odněkud zvenčí. Je to vaše pravá podstata… je to vaše pravé já.
Cesta do nitra je cestou k naprosté samotě; tam si nemůžete vzít nikoho s sebou. Střed svého bytí nemůžete s nikým sdílet, ani s tím, koho upřímně milujete. Jakmile vstoupíte dovnitř, zpřetrhají se všechna spojení s vnějším světem; zbortí se všechny mosty. Ve skutečnosti zmizí celý svět. Proto také mystici nazvali svět iluzí, májou, ale ne proto, že by neexistoval, ale proto, že meditující člověk jasně cítí, že jakmile vstoupí dovnitř, dostane se do stavu, v němž svět jakoby neexistuje. Je v něm naprosté ticho, nepronikne do něj žádný zvuk. Samota je tak hluboká, že to vyžaduje pořádnou odvahu. Ale z té samoty vytryskne blaženost. V té samotě člověk může poznat Boha, který na něj čeká uvnitř jeho Duše.

Meditace se můžete naučit na našich workschopech. Čťěte o tom co se u nás událo na workchopu zaměřeném na jeden z pilířů šťastného života – ČAS PRO SEBE

DSC_0200

autor článku Jiří Šulc

kouč centra Radosti

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.